Postavím se za to, co je správné,

i kdybych tam měl stát sám!

Jaroslav Doubrava

Narodil jsem se 4. 4. 1948 / znamení Beran/ v Ústí nad Labem. Dětství jsem prožíval se svými rodiči a čtyřmi sourozenci v malé obci Úžin, která ustoupila těžbě uhlí a tak od roku 1963 jsme společně žili v obci Telnici, kde jsem si krátce po svatbě vlastníma rukama postavil rodinný domek. Se svou manželkou Zdeňkou, roz. Hrábkovou, jsme v letošním roce oslavili 45. výročí svatby. Máme dvě děti, dceru Jitku, syna Romana, dvě vnučky Andreu a Denisu, vnuky Jiřího a Jakuba.

Působení v politice

Původním povoláním slaboproudý elektromechanik, v roce 1971 jsem byl poprvé zvolen poslancem Místního národního výboru v Telnici, v roce 1978 jsem byl zvolen do funkce uvolněného tajemníka. Po volbách v roce 1990 pokračoval funkcí starosty a po více než 33 létech jsem se rozhodl se starostováním skončit. V roce 1998 jsem byl poprvé zvolen jako člen KSČM senátorem Parlamentu České republiky. V roce 2008 zvolen do Zastupitelstva Ústeckého kraje, kde jsem druhé volební období. V období 2010 - 2016 jsem byl senátorem podruhé za hnutí Severočeši.cz. V říjnových volbách 2016 jsem opětovně tento post obhájil. Jsem místopředsedou Výboru pro Evropské záležitosti, členem Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, členem Podvýboru pro dopravu a energetiku, místopředsedou Klubu nezávislých senátorů.

Záliby a koníčky

Největším mým koníčkem je bezesporu rodina, má vnoučata, kterým se snažím být co nejlepším dědečkem. Holčiny si víc asi hýčkám, kluky vedu k „chlapáckým“ pracím, tak už se se mnou pokoušejí opravovat, montovat. Je o mně známo, že se zabývám opravou hodin a to od nejmenších až po ty věžní. A tak, sice ne jako opravář, jsem se měl možnost podívat i do útrob Staroměstského orloje, a věřte, bylo to pohlazení na duši. Také od svých klukovských let jsem dobrovolným hasičem. Je to parta správných kamarádů, lidí, kteří jsou závislí při hasičské práci na sobě, a to tu partu patřičně stmeluje. Miluji přírodu, máme kolem sebe tolik krás, že je někdy až opomíjíme vnímat. Nejpříjemnější chvíle v přírodě prožívám jako myslivec na čekané, tam si uvědomuji, že i les dýchá. A věřte, že zvěř raději pozoruji než střílím, i když vím, že její regulace je nutná. A jsem rád, že i má vnoučata našla v přírodě zalíbení.

Oblíbená místa

Mám mnoho oblíbených míst v okolí Ústecka již z dětských let, vždyť jsem zdejším rodákem a už jako děti jsme prolezly každý kout. V létě koupání, v zimě lyže. A těch míst k tomu určených tu je a bylo vždy dost. Mám i taková místa, jako je posezení za „trnkovým keřem“, kde v klidu relaxuju. To ale i rád sedávám doma na zahradě. Oblíbených míst je opravdu moc, a to v celém kraji, v celé vlasti.

Rozhovor o všem možném i nemožném

Už jsem kdysi psal, že každý, kdo se chce zabývat politikou, by měl „projít“ tou komunální a snažit se dělat pro občany svých obcí jen to nejlepší. Měl by se dívat na spoluobčany jako na svou velkou rodinu, o kterou se musí starat. Politiku nesmí brát jako zaměstnání, ale jako službu spoluobčanům. Pak politikovi jen jeho svědomí dovolí, zda může kandidovat do vyšších sfér. Ale vždy tomu tak není, naopak, někteří od rozdělané práce raději utíkají právě do těch sfér vyšších.
Trochu závidím těm zemím, kde mají i v malých obcích referenda např. o tom, zda je důležitější nová komunikace či oprava školy apod. Tam si dělají voliči politiku sami. Rozhodují si, zda obec může vynaložit své prostředky na to či ono, pak není prostor pro bezhlavé rozhazování veřejných financí.